| |
|
|
Jaroslav Hašek, autor
Narodil se 30. dubna 1883
v Praze, zemřel v pouhých 39 letech dne 3. ledna 1923 v
Lipnici nad Sázavou. Český spisovatel, publicista
a novinář.
Život
Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil
drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal
se zaměstnancem banky Slavia. V této době se seznámil s
českými anarchisty.
Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky mj.
Slovensko, Halič, Uhry).
V této době se začal živit pouze literaturou a
novinařinou a také začal mít problémy s alkoholem, které
se postupem času zvětšovaly. Seznámil se s Jarmilou
Mayerovou, se kterou se později oženil.
V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou
činnost.
Roku 1908 redigoval Ženský obzor, od 1910 Svět zvířat,
od 1911 přispíval do Českého slova, dále pak do
Čechoslovanu, Pochodně, Humoristických listů.
V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích
zákona, politickou mystifikaci karikující volební
poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období
byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem
a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde
byl i hlavním účinkujícím.
V roce 1915 dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích
k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu
narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu
hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916
vstoupil do československých legií, publikoval v
časopise Čechoslovan.
Přes Jugoslávii se dostal do Ruska, kde roku 1918
v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany
(bolševiků). V roce 1918 vstoupil do Rudé armády, byl
ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení
pro práci s cizinci aj. Co vedlo Haška k opuštění
myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek,
nikde neobjasnil. Na základě jeho díla lze říci, že
k anarchii měl rozhodně blíže. V Rusku se znovu oženil
(po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství jen
díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly
se vzájemně různé smlouvy).
V prosinci 1920 se vrátil do Prahy, kde se vrátil ke
svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této
doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj.
Znechucen politickým vývojem odešel do Lipnice nad
Sázavou, kde později zemřel.
V české a slovenské veřejnosti je Jaroslav Hašek
zafixovaný jako bohém. Možná dokonce jako prototyp
bohéma začátku dvacátého století. Ve skutečnosti jde
z velké části o legendu a možná dokonce o vlastní
Haškovu sebestylizaci. Jako autor byl Hašek velmi
produktivní, což přece jen vyžaduje přiměřenou vnitřní
disciplínu. Z jeho děl je také cítit, že měl rozsáhlé
(možná trochu nesystematické) humanitní vzdělání.
Nejzajímavější je sledovat Haškovo působení v Rusku
v letech 1916–1920. Zde nikdy nebyl a dodnes není vnímán
jako bohém a pouhý humoristický spisovatel. Naopak, jako
velmi zodpovědný bolševický armádní funkcionář a vážený
intelektuál. V letech 1916–1918 v Kyjevě pracoval
v legionářských časopisech, později přeběhl
k bolševikům. Roku 1918 se vyznamenal jako odvážný
velitel oddílu československých rudoarmějců při obraně
Samary. Po pádu Samary se několik měsíců skrýval na
území kontrolovaném bílými vojsky.
Na konci roku 1918 působil
jako velitel oddílu Čuvašů v Rudé armádě a jako zástupce
vojenského velitele bugulmského okresu. Podle všeho se
choval dosti brutálně a nařídil značný počet poprav.
Jako komisař sloužil v politickém oddělení Tuchačevského
5. armády Východního frontu a potom na Sibiři, kde
vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první
časopis v burjatštině „Jur“ (úsvit).
Roku 1920 byl v Irkutsku,
kde působil jako člen městského sovětu, zraněn při
vražedném útoku. V témže roce pravděpodobně podnikl
v sovětských službách záhadnou misi do Mongolska.
Je možné, že ve specifických revolučních ruských
podmínkách dostal Hašek možnost uplatnit ty stránky
svého charakteru, které se nemohly projevit ve
stabilizovaných a v podstatě maloměstských českých
poměrech. Důležité také určitě bylo, že Hašek dostal
jako stranický úkol zákaz pití alkoholu. Do
Československa byl v podstatě vyslán s cílem organizovat
komunistické hnutí, což také podporuje tezi, že
v sovětském Rusku musel být vnímán jako zodpovědný
člověk a schopný organizátor.
Dílo
Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty
a humoresky (mnohé byly zfilmovány), které publikoval
časopisecky.
Většinu ze svých děl napsal v pražských hospodách.
Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky, což vnáší
do znalostí o jeho životě zmatek, protože není vždy
jasné, co je pravda a co je pouze básnická nadsázka.
Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost,
ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým
znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním
konvencím. Většina jeho děl je roztroušena po různých
časopisech a novinách, jen malá část z nich byla
soustředěna.
Tvořil velmi lehce
a byl mistrem mystifikace.
▪ Májové výkřiky (1903),
sbírka básní
▪ Galerie karikatur (1909)
▪ Trampoty pana Tenkráta
(1912)
▪ Dobrý voják Švejk a jiné
podivné historky (1912)
▪ Průvodčí cizinců a jiné
satiry z cest i z domova (1913)
▪ Můj obchod se psy a jiné
humoresky (1915)
▪ Dobrý voják Švejk v zajetí
(vydáno 1917 ve Slovanském nakladatelství v Kyjevě)
▪ Dva tucty povídek (1920)
▪ Tři muži se žralokem a jiné
poučné historky (1921)
▪ Pepíček Nový a jiné povídky
(1921)
▪ Velitelem města Bugulmy
(1921)
▪ Mírová konference a jiné
humoresky (1922)
▪
Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky
(1922)
▪ Osudy dobrého
vojáka Švejka za světové války (1921–1923) –
čtyřdílný humoristický román přeložený do 54 jazyků,
několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný, nejvýznamnější
Haškovo dílo mnoha lidmi spojované s kongeniálními
ilustracemi Josefa Lady. Toto dílo nestihl dokončit,
4. díl za něj dokončil Karel Vaněk, který se však
vzdálil původní myšlence díla. Začal vycházet na
pokračování r. 1925, ale bylo velmi kritizováno (Viktor
Dyk, Jaroslav Durych, F. X. Šalda aj.). Příznivců měl
román zpočátku málo (jako první ho za velké dílo označil
zřejmě Ivan Olbracht v kulturní rubrice Rudého Práva,
pozitivní postoj k němu zaujali i bratři Čapkové).
Diskuse o hodnotě díla se vedly i později. Proti
Švejkovi se postavil např. Václav Černý, přihlásila se
však k němu celá plejáda českých literárních teoretiků,
umělců, či intelektuálů.
Kabaretní scény a hry:
▪ Větrný mlynář a jeho
dcera (knižně 1976)
▪ Červená sedma
▪ Posmrtně – většina těchto
děl je sebrána z jeho rané časopisecké tvorby, mnohá
díla byla
zfilmována
▪ Paměti úctyhodné rodiny a
jiné příběhy (1925)
▪ Šťastný domov a jiné
humoresky (1925)
▪ Za války i za sovětů v Rusku
(1925)
▪ Zpověď starého mládence
(1925)
▪ Všivá historie a jiné
humoresky (1926)
▪ Podivuhodné dobrodružství
kocoura Markuse a jiné humoresky (1927)
▪ Smějeme se s Jaroslavem
Haškem (1946, dva díly)
▪ Škola humoru (1949)
▪ Malá zoologická zahrada
(1950)
▪ Veselé povídky (1953),
obsahují také Historky z ražické bašty
▪ Aféra s křečkem a jiné
povídky (1954)
▪ Črty, povídky a humoresky z
cest (1955)
▪ Fialový hrom (1958)
▪ Loupežný vrah před soudem
(1958)
▪ Terciánská vzpoura a jiné
povídky (1960)
▪ Dědictví po panu Šafránkovi
(1961)
▪ Zrádce národa v Chotěboři
(1962)
▪ Politické a sociální
dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (napsáno
1911, knižně
vydáno 1963) – tuto stranu Hašek opravdu spolu se svými kumpány založil.
Založili ji
v hospodě, pak ji zaregistrovali a dokonce Hašek v Praze-Vinohradech
kandidoval na starostu.
Celé založení této strany a její pozdější popsání byla parodie na
tehdejší politický život.
▪ Dekameron humoru a satiry
(1968)
▪ Moje zpověď (1968)
▪ Zábavný a poučný koutek
Jaroslava Haška (1973)
▪ Oslí historie aneb Vojenské
články do čítanek (1982)
▪ Svět zvířat (1982)
▪ Švejk před Švejkem (neznámé
osudy dobrého vojáka Švejka) (1983)
▪ Tajemství mého pobytu v
Rusku (1985)
▪ Povídky (1988, dva svazky)
▪ V polepšovně a jiné povídky
(1997)
▪ Když bolševici zrušili
Vánoce (2005) – neznámé, utajené a pravděpodobné texty
▪ Nešťastný policejní ředitel
(2006) – neznámé a nově nalezené texty
▪ Povídky (2009) – 20
vybraných povídek, například Román novofundláka Ogly,
Aféra s křečkem, ▪ Útrapy
vychovatele, příběh Z praktického života,...
Ocenění a život
Pomník Jaroslava Haška
v Lipnici nad Sázavou |
Socha Jaroslava
Haška od Karla Nepraše a Karolíny Neprašové.
V Rusku má Hašek dodnes velmi mnoho příznivců,
kteří mají dokonce vlastní organizaci. Ve městě
Bugulma má Hašek vlastní muzeum, v Sankt-Petěrburgu
a Moskvě jsou po něm pojmenovány ulice. Ta
moskevská leží dokonce poblíž Velvyslanectví
České republiky a Českého domu.
Při příležitosti Haškova 100. výroční narození
byla v roce 1983 vydána stříbrná československá
100korunová pamětní mince (autor Štefan
Novotný).
V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském
Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše
a Karolíny Neprašové.
V červenci 2008
byl v Lipnici nad Sázavou (v blízkosti Haškova
oblíbeného hostince U České koruny, kde napsal
podstatnou část Osudů dobrého vojáka Švejka)
odhalen druhý pomník Jaroslava Haška, dílo
akademického sochaře Josefa Malejovského z roku
1982, jehož umístění v Praze bylo dříve
odmítnuto. |
V srpnu 2008 byla na
nádraží ve Světlé nad Sázavou odhalena bronzová deska
sochaře Radomíra Dvořáka, která připomíná příjezd
Jaroslava Haška a jeho přítele malíře Jaroslava Panušky
(25. srpna 1921).
Po Jaroslavu Haškovi je pojmenován vlak kategorie
Eurocity jezdící mezi Prahou, Brnem, Bratislavou,
Budapeští a zpět. Má číslo 272/273.
Nejen v České republice, ale i v zahraničí je Jaroslav
Hašek vnímán jako geniální romanopisec, který dal světu
jeden
z nejpůsobivějších satirických popisů dění na bojištích
1. světové války. Hodnota jeho díla je stavena na roveň
s dílem Franze Kafky, jakkoliv se od něho liší žánrem a
pohledem na život. Dokonce je připomínáno, že se oba
slavní rodáci z Prahy narodili ve stejném roce a zemřeli
shodně na tuberkulózu.
Zdroj: Wikipedia.org
Nahoru... |
